1.

Školní rok 2022/2023

Už máme za sebou 14 dní školy

Ve škole jsme se brzy rozkoukali a začali jsme si zvykat na nový režim. Všichni jsme moc šikovní a práce nás baví. Když se občas něco nepovede, nevadí to, protože jsme vlastně teprve na začátku a máme právo dělat chyby. Nasbírali jsme už i nějaké jedničky a spoustu razítek zvířátek.

Co všechno teď musíme zvládnout:

Učíme se psát a u psaní správně sedět, správně držet tužku, netlačit na ni, hlídat si loket, aby nevisel ve vzduchu a přitom zase nestrkal do souseda… Je toho hodně, na co si při psaní musíme dávat pozor. Kolem nás pak krouží paní učitelka, a když není něco správně, tak nás „nachytá na švestkách“ – tu strčí do plandajícího lokte, tu někomu chce sebrat tužku (a ouha, když ji ten dotyčný drží špatně nebo moc v křeči)… Ale také nás hodně chválí, neboť si to opravdu zasloužíme, protože se fakt moc snažíme pěkně psát. Někteří si pomáhají dokonce i tím, že vypláznou jazyk!

Při počítání občas bojujeme s tím, že nám něco není úplně jasné, ale přišli jsme na to, že se můžeme klidně paní učitelky na vše znovu zeptat. Jen se nesmí ptát postupně všech 23 dětí. To se jí moc nelíbí a říká: „Basama fousama teremtete, dávejte pozor, loupežníci!“ Ale stejně nám vše znovu pěkně vysvětlí,  my jí uděláme radost a úkoly správně vyřešíme!

Při hodinách češtiny luštíme různé hádanky, rébusy, ale co se nám líbí nejvíc, to je čtení a hraní pohádek. Když jsme „tahali řepu“, hodně jsme se nachechtali, protože jsme si tu pohádku trošku upravili – dědek třeba volal: „Máňo, pojď mi pomoc!“, a pejsek musel štěkat tak, aby kočka Líza pochopila, že na řepu ostatní nestačí a je třeba se zvednout a jít taky něco dělat.

Paní učitelka nás i přesadila, abychom si zvykali jeden na druhého, a také hlavně proto, že je nás 23 - tak vždy jeden musí sedět sám, což není spravedlivé a musíme se přece v té samotě prostřídat...

Zkrátka: 

Jsme pilní, hbití, poslušní a velmi šikovní!

Jsme už školáci, jak se patří!